KrokOrienťák 2017

Datum konání: 
20. Říjen 2017 - 16:00 - 22. Říjen 2017 - 18:00

Ve dnech 20. – 22. října 2017 se naše hlídka účastnila KrokOrienťáku, šestého ročníku outdoorové akce pořádané patnáctou přední hlídkou. Nejedná se o orientační výlet, kde se chodí, jak mohou někteří z názvu vyrozumět, nýbrž o orientační běh organizovaný Krokodýlem, hlavním vedoucím patnácté přední hlídky. Účastníci byli ubytováni v Černošíně, v budově Střediska Víteček. Samotný závod se pak odehrával v krásných lesích u Mariánských Lázní. Akce se zúčastnila patnáctá, pětatřicátá a devětačtyřicátá přední hlídka.

V pátek jsme dorazili do Střediska Víteček, ubytovali se a pozdravili s kamarády z ostatních hlídek. V sobotu ráno jsme si zabalili věci potřebné na závod a po snídani jsme vyrazili. Hned jak jsme dorazili na místo, odkud se běh následně startoval, nahlásili jsme svou kategorii a dostali papírek, na který jsme si zapsali stanoviště. Celkem byly tři kategorie – K2, K3 a K4. Délku tras si nepamatuji přesně, ale pohybovala se okolo čtyř, sedmi a deseti kilometrů. Na mapě, kterou jsme dostali, když jsme vyráželi, byla zakreslena stanoviště, která jsme měli chronologicky najít a zapsat na kartičku. Na kartičce jsme měli vypsané popisy k bodům, např: 1 – vývrat. Od každé kategorie byly dvě skupiny – A a B. Tak jsme byli postupně vysíláni na cestu.

To, že stanoviště nebylo vždycky snadné najít, to že se mnoho účastníků mnohokrát ztratilo i to, že se děti spojovaly dohromady a tvořily skupiny – to vše si jistě dokážete domyslet sami. Avšak co si domyslet nedokážete, je malebná krajina a nádherné lesy. Pokusím se vám je tedy přiblížit. Krásný výhled jsme mohli obdivovat už i z okna velkých oranžových aut. Projížděli jsme kolem zvlněné krajiny, zelených kopců vyplněných smíšenými lesy, jež hýřily všemi barvami. Pokud jste se ocitli vevnitř v lese (jakože ocitli, pokud jste byli účastníky závodu) mohli jste být svědky nádherného vodopádu pestrých listů, které se snášely na zem s nadpozemskou lehkostí, pokud zafoukal vítr. Zlaté slunce jemně probleskovalo nad koruny stromů a ozařovalo lesní stezky. Avšak pochybuji, že by se kdokoli nad těmito výjevy příliš rozplýval.
Po ukončení závodu a nasycení všech lidí jsme se odebrali zpátky do Střediska, abychom za půl hodiny opět odjeli a tentokrát se vydali ke Krokodýlu na večeři. Po jídle jsme se všichni sešli v teepee, kde měl Pavel program o lásce a kde jsme zpívali spoustu pěkných písní.

V neděli probíhal závod na stejném principu, jen s drobnými obměnami, třeba že trasy jednotlivých kategorií byly trochu kratší, nebo že se závod odehrával na jiném místě. Po doběhnutí většiny lidí Krokodýl vyhlásil vítěze. Následoval hon za vlakem, takže jsme všichni rychle posbírali svoje věci a rychle došli k autům. Myslím, že jsme celkem slušně zabodovali, neboť na zadní sedačku, která byla určena pro tři lidi, se nás vešlo osm.

Co k tomu ještě dodat? Skupina, která jela první, vlak úspěšně stihla a šťastně se navrátila domů, ačkoli loučení s přáteli, které uvidíme nejspíš za dlouhou dobu, už tak šťastné nebylo. Během víkendu jsme si mohli užít příjemný čas s kamarády, sezení či stání u táborového ohně, chození a běhání po lese a divoké jízdy velkými oranžovými auty patnácté hlídky. Všichni se nepochybně těšíme na další ročník.