Letní tábor 2017

Datum konání: 
29. Červenec 2017 - 12:00 - 5. Srpen 2017 - 14:00

Tábor 2017 měl téma Pán prstenů, čímž navazoval na ten loňský s tématem Hobit.

Když jsme dorazili, vedoucí nám zahráli scénku představující Bilbův proslov a odchod z Kraje. My jsme stejně jako Bilbo odešli z naší země (kterou představovalo nádraží) a pronásledováni černými jezdci jsme dorazili do tábora. Ten den jsme byli rozděleni na skupiny na celý tábor, ve kterých jsme soutěžili a hráli hry. Skupiny nesly jména podle některých členů Společenstva Prstenu.

Ráno probíhá kromě rozcvičky, snídaně a uklízení a bodování stanů také nástup. To se pak všichni účastníci tábora (kromě vedoucích, pochopitelně) museli nacpat do takzvaných hábitů, ve kterých vypadali méně či více komicky. Seřazeni podle skupinek pak kráčíme ke svému místu a zpíváme při tom námi vymyšlenou hymnu. První den na nástupu David vyhlásil pět bobříků, které můžeme plnit ve volném čase. Mezi těchto pět bobříků patřil bobřík mlčení, čistoty, paměti, rozdělávání ohně a bobřík síly a vytrvalosti (mimochodem nástup bývá i večer).


Bobřík síly a vytrvalosti

Druhý den jsme se dostali do Roklinky, seznámili se s ostatními členy Společenstva Prstenu, a dokázali jsme projít Morií. Bohužel jsme ale ztratili svého vůdce, Gandalfa Šedého, což se ukázalo důležitější, než jsme čekali.

Další ráno nás totiž probudil zvuk trubky znějící z větší dálky, než jsme byli zvyklí. Po delší odmlce jsme vylezli a s úžasem zjistili, že nikde není žádný vedoucí ani junior. Starší holky si vzaly na starost rozcvičku, zatímco kluci začali organizovat snídani. A za chvíli skutečně všechno klapalo. Sama jsem se divila, jak ostatní všechno dokázali zorganizovat. Já jsem povětšinou jenom stála opodál a přihlížela, poněvadž jsem držela bobříka mlčení. A abych už mohla přestat mlčet, připravili pro mě ostatní nástup (hábity nepovinné), kde vyhlásili mé mlčení, a prohlásili je za platné. Poté jsme zpívali chvály a hráli hry. Jediné, co nám zkazilo náladu, byl příchod vedoucích, hlasitě oznamovaný trubkou.


Nástup bez vedoucích

S příběhem knihy Pána prstenů jsme se seznamovali různými způsoby. Buď nám vedoucí četli přímo z knihy, nebo vyprávěli příběh vlastními slovy, anebo nám hráli scénky. V průběhu tábora se občas naskytl čas k workshopům, které podle mého stojí za zmínku. Byla tu možnost hrát různé hry, zpívat písně, učit se na hudební nástroj, vyrábět věci z kůže, a případně plnit nějaké bobříky. Každý večer nám někdo z vedoucích mluvil o některém z hlavních hrdinů příběhu, a my měli možnost o tom debatovat ve večerních skupinkách.

Abych shrnula podmínky tábora, tak místo celkem fajn, stany i teepee taky fajn, jídlo bylo výborné, záchody ušly, sprcha jednou za tábor je sice málo, ale dá se to přežít. Ovšem nemoc je na takovéto akci skutečně nepraktická. Z počátku marodil jeden člověk, to se dalo zvládnout. Před jídlem jsme si myli ruce a dostali dávku antibakteriálního gelu. Jenže později se nemoc roznášela víc a víc až zasáhla téměř polovinu tábora. Někdo marodil jeden den, někdo tři. Naštěstí nikdo neonemocněl natolik, aby ho odvezli do nemocnice.


Táborové foto

To by ode mne k táboru bylo asi všechno. Velké díky patří všem juniorům a vedoucím, kteří se o všechno starali, kuchařům, bez kterých bychom pomřeli hlady, zdravotníkům a nejvíce našemu hlavnímu veliteli, Pavlovi Trefnému. Děkujeme! Doufám, že se budou konat další tábory, a že se povedou stejně.

Fotogalerie z letního tábora 2017